*1.díl* Pod hladinou
1.DÍL
Den s velkým D
Pusť si ke čtení (potichu) ↓
,,Tati podívej, už je mi 18 a mám právo rozhodovat o svém životu. Chci jet s Lily a Rose na ostrov Twikki, je to naprosto slušné a kulturní místo.“vysvětluji svému otci. ,,To tak!Ještě aby ti tam někdo ublížil! Nic! Budeš doma!“křičí otec. ,,Henry, Cally už není malá, ví co chce, třeba to pro ni bude nová zkušenost. Nemůžeme ji pořád chránit, a když už jí je přece jen 18, tak ať jede.“ Mírní otce mamka. Zrovna teď jsem opravdu ráda, že je doma. Jindy chce, abych jí pomáhala a uklízela dům. Někdy se mě ale opravdu zastane, jako teď.
,,Kelly přece nemůže jet na kilometry vzdálený ostrov Twidky nebo jak!“odporuje táta.,,Twikki tati,“odpovídám.,,a navíc mamka má pravdu, pořád mě jen držíte doma!“
Po nesmírně dlouhém přemlouvání se mi však daří otce přesvědčit a volám svým kamarádkám Lily a Rose. Obě zapiští do telefonu a ve 2 ráno se společně sejdeme na letišti. Rose nám nadšeně líčí její představy o výletu.
Na letišti není mnoho lidí a zanedlouho všichni přejdeme přes kontrolu k letadlu. ,,Uff, to je pěkný turborozmetač!" zavtipkuje poťouchle Rose, ale já se jen bázlivě usměju. Lily zpozoruje můj výraz a řekne:,,To nic, bude vše v pořádku."
Najdeme si sedadla podle našich palubních lístků a uložíme ruční zavazadla. Jen co si všichni sednou, poučuje nás pán v kvádru o bezpečnosti a naší pozornosti ke kontrolkám nad sedadly, které když se rozsvítí, musíme si zase zapnout pás.
Letadlo se pomalu odlepovalo od země a já cítila, jak se mi žaludek tlačí dolů a celá se třesu. Lily mě drží za ruku, ale sama se bojí víc než já, tak jí dlaň vděčně svírám.
Jen asi 10 minut po vzletu mě obvolává táta.
,,Neber to!“ zasyčí Rose.,,Nebuď jak malé děcko.“
Já myslím, že bych to vzít mohla, přece jen letíme daleko, ale před Rose bych to říct nemohla, možná má pravdu. A tak nechám mobil mobilem a dál pozoruji mořskou hladinu.
Nikdy není stálá a to se mi na ní líbí. Můžu se na ni dívat pořád, proto jsem taky chtěla sedět u okna.
,,Krása, že?“řekne Lily, když se snaží dohlédnout přeze mě na oceán. Vidí stejně jako já poprvé moře z výšky.
,,Vidíš jak se třpytí?“vydechnu. Obě se nemluvně díváme a za chvíli všechny tři usínáme. Asi po hodinách letu se probudím, Rose a Lily ještě spí, najednou se rozsvítí kontrolka nad sedadlem, máme menší turbulence. Zapásám sebe a Lily, ale na Rose nedošáhnu, není připoutaná a je na konci naší třísedelné řady. Najednou sebou letadlo hodí a Rose se naštěstí probudí, hned si zapne pás. Nato se probudí i Lily a hned nám vypráví svůj sen. Každý den nám ve škole povídá sen co se jí v noci zdál, ale nevím jak si ho může pamatovat.
,,Holky, zdálo se mi o ostrovu Twikky!“ vyhrkne Lily jako zdrogovaná. Obě zpozorníme.
,,Prostě na tom ostrově byli všude obrazy s těmi mýtickými stvořeními - mořskými pannami. No a znáte mě, nedalo mi to a od nějaké místí starěny jsem se dozvěděla proč je tady mají vyvěšené a vtom se najednou proměnila v mořskou pannu…“
„No prostě úplná blbost!“dodá Lily k zakončení příběhu.
Jenže mě to vrtalo v hlavě, tak jsem si vzala MP3. Hudba mě většinou uklidní. Přemýšlím však stále nad Lilyiným snem. Co je na to pravdy?
Zanedlouho nato letadlo přistane a odjíždíme společným autobusem do hotelu. Ještě je pořád tma, ale začíná rychle svítat.
,,Hezký,“ řekne Rose, když uvidí hotel a já i Lily nepřítomně kývneme.
Když vejdeme do hotelu, uvidíme docela mladého kluka za pultem. Spokojeně se na nás usmívá. ,,Jen pojďte dál,“ řekne.
,,Jmenuji se Rayen a mám tady v létě práci. Hotel je jen pár metrů od pláže, tady máte mapu, pokud by jste se ztratili. A abych nezapomněl, tady jsou klíčky od pokoje 18. ve druhém patře.“ informuje nás Rayen a podává Lily mapu s klíčky. Rayen je přibližne stejně starý jako my a je velmi hezký i ty brýle mu sluší, vypadá v nich inteligentně. Přesně Lilyin typ. Oříškové oči a hnědé vlasy mu také seknou.
Podívám se na Lily, ta se trochu začervená a řekne: ,,Děkujeme Vám.“ Rayen se na ni pobaveně podívá dodá: ,,Můžeš mi tykat, i vy samozřejmě.“
,,Jasně, já jsem Lily.“ odvětí rozpačitě Lily.
,,Já jsem Rose," řekne Rose a laškovně se podívá na Rayena, já ji ale hned spražím pohledem. ,,A já jsem Kely." všechny tři se usmějeme a odcházíme po schodech do patra...
...Když v tom jak se dívám do země, vrazím do někoho a já nemotorně spadnu na Lily za mnou - obě spadnem.
,,Jejda, promintě! Moc se omlouváme!" řeknem, když nám pomůže vzstát.
,,Měl bych se spíš omluvit já, promiňte. Já jsem Chris, ale teď už musím jít zpátky do mého hotelu."
,,Panebože, on má tak úžasné oči a vlasy! A dívá se přímo do mých očí, co mám dělat? Jsem teď úplně mimo." říká mi můj hlas a já vím, že má úplnou pravdu.
Neschopná slova za mě Rose řekne jméno a dívá se na mě, jako na stvoření, co nikdy nevidělo žádného kluka a neví jak se chovat.
,,Uvidíme se," řekl, neodolatelně se na nás usmál a odkráčel pryč.
,,Týjo, to byl kus!" řekne Rose když dorazíme do pokoje a mezitím si zabírá nejlepší postel s televizí.
Lily si stoupne vedle postele u okna v rohu a mě zbývá poslední postel u dveří. Neurčitě se pousměju a opřu se o zeď . Přemýšlím o Chrisovi.
,,Vadí ti to moc?" zeptá se najednou opatrně Lily.
,,Ne to je v pohodě, je mi to jedno jen,...jen jsem unavená."odpovím.
,,Asi si taky ještě půjdu lehnout. Celou noc jsem spala jen v letadle." řekne mrzutě Rose.
,,A ještě není takové světlo - je pul 6.Na hodku by jsme mohli, pak je snídaně." dodá Lily...
......................................................................................................................................................................
Pokračování příště
Prosím NEKOPÍROVAT!!!
Komentáře
Přehled komentářů
To je suprový!!!!!!
Prosim mozem byt adminka ? som dobra v komixoch
(Dominika, 1. 8. 2013 18:48)Prosim mozem byt adminka ? som dobra v komixoch
komix..
(Muffi♥, 5. 11. 2012 14:36)Užasný jen tak dál.. myslím si že se promění v mořske panny jako v h2o stačí přidat vodu :DD ♥
Komix ... :D
(NYE, 10. 2. 2012 18:09)
Je to parádní !!
Moc se mi to líbí hlavně ty fotečky !!!
Jsi moc fajn
(Já, 10. 1. 2016 16:51)